Blackjack – historie

Historie karetních her má jeden univerzální startovní bod a blackjack není výjimkou. Oním bodem je samozřejmě 15. století a Guttenbergův vynález knihtisku; právě on také v roce 1440 jako první začíná tisknout balíčky s kartami. Tento mezník historie, který standardizuje rozměry a vzhled karet, a snižuje tak možnosti podvodníků je upravovat a různým způsobem označovat, je klíčem k rozšíření hazardních her. Historii blackjacku tak můžeme odstartovat právě zde.

Historie blackjacku – původ a vznik

Podle některých odborníků byl blackjack odvozen z her „baccarat“ a „sedm a půl“, což byla první hra, ve které hráč automaticky prohrál, přesáhl-li součet jeho karet právě číslo sedm a půl. Historie blackjacku tak začíná patrně v Itálii. Používaly se pouze karty osm, devět a deset, které byly ohodnoceny jedním bodem, a karty „face“ s půlbodovým ohodnocením.

Dalším zdrojem pro blackjack je hra „vingt-et-un“ neboli „dvacet jedna“ hraná ve francouzských kasinech okolo roku 1700. Tato hra už blackjack připomínala, pravidla se ovšem stále lišila. Pouze dealer mohl sázku zdvojnásobit a po každém kole, kdy se rozdaly karty, přicházely sázky. Již zde ovšem byl pro blackjack nejtypičtější prvek – cílem hry bylo dosáhnout „natural“, tedy součtu 21 (viz sekce Blackjack – pravidla).

Historie blackjacku – vzhůru za oceán

V devatenáctém století nastal velký zvrat – blackjack se z Evropy dostal za oceán do Ameriky. Hra se zde objevila v roce 1875 pod názvem „Twenty-one“, tedy „jedenadvacet“.

Zpočátku nebyl blackjack příliš oblíbený a kasina zkoušela různé bonusy, aby přilákala hráče. Například pokud hráč držel v ruce pikové eso a „black jack“ (což je pikový nebo křížový kluk), vyplácela se mu sázka 10:1. Této kombinaci se od té doby říká „blackjack“ a odtud se také táhne historie novodobého názvu hry.

Profesionální hráči brzy pochopili obrovský potenciál, který blackjack nabízí, a vytvořili základní strategii pro blackjack, aby zvýšili svou šanci na výhru (viz sekce Strategie). Hra postupem času získávala obrovskou popularitu. Když potom, jak známe z historie, americká vláda zakázala hazardní hry, blackjack nic ze své popularity neztratil, ba naopak. V roce 1919 se začíná používat zeleným suknem potažený stůl, který vstoupil do historie jako symbol (nejen) pro blackjack; tím pravým milníkem pro blackjack a hazard jako takový je však vznik jeho Mekky – Las Vegas.

Historie blackjacku – ráj v Las Vegas

V roce 1931 se Nevada rozhodla legalizovat hazardní hry, zatímco ostatní státy USA byly i nadále konzervativní a netoužily po tom znovu zavést hraní v kasinech. Las Vegas se stalo rychle centrem hazardních her a blackjack jedním z hlavních lákadel. Blackjack byl v této době třetí nejoblíbenější hrou v nevadských kasinech, hned za ruletou a kostkami. Do roku 1948 už byl blackjack po kostkách druhý nejoblíbenější a byl na dobré cestě stát se jedničkou, protože zájem o něj plynule narůstal.

Historie blackjacku –  hra na vzestupu

V roce 1953 jako první pokus o studii blackjacku vznikla kniha „Optimum Strategy in Blackjack“ (Optimální strategie pro blackjack) Rogera Baldwina, která ještě nezaznamenala výrazný úspěch. V návaznosti na toto dílo byla v roce 1962 publikována kniha „Beat the Dealer“ (Poraž krupiéra) profesora Edwarda O. Thorpa, který popsal poprvé systém počítání karet pro blackjack na základě nových matematických výpočtů a vstoupil tím do historie hazardu. Kniha „Beat the Dealer“ měla obrovský úspěch a stala se bestsellerem. Nejenže významně ovlivnila hráče a samotnou historii blackjacku, ale také kasina, která ovšem příliš nepotěšila; brzy po napsání této knihy pozměnila pravidla hry. Thorpovo počítání karet pro blackjack bylo ovšem těžké se naučit a hlavním efektem knihy tak byla vzrůstající popularita hry; nová pozměněná pravidla se navíc hráčům vůbec nelíbila. Když si kasina uvědomila, že tato kniha pro ně neznamená žádné velké nebezpečí, vrátila se k tradičnímu blackjacku, který už se nezměnil. V průběhu 60. až 80. let byl blackjack stále zářivější hvězdou mezi karetními hrami v kasinech.

Dalším autorem, který vydal slavnou knihu pro blackjack, byl Stanford Wong. Kniha nese název „Professional Blackjack“. Tento titul využil počítačovou simulaci k učení strategie blackjacku (viz sekce Strategie). Byl vytvořen jak pro začátečníky, tak pro pokročilé hráče. Kniha se rychle stala jakousi biblí pro každého, kdo chtěl blackjack ovládnout. Další matematik, Julian Braun, zaměstnanec IBM, využil svých počítačových znalostí a také studoval blackjack se simulátorem. Svou práci shrnul v druhém vydání „Beat the Dealer“, které také významně přispělo do historie blackjacku. Další důležitou postavou byl Lawrence Revere, který vydal knihu „Playing Blackjack as a Business“, která inspirovala tisíce hráčů.

Neméně důležitým autorem je Ken Uston, který se významně zapsal do historie blackjacku a inspiroval miliony lidí svými knihami „Million Dollar Blackjack“, „Ken Uston on Blackjack“ a „The Big Player“. Ken Uston a jeho spoluhráči používali počítače vložené do bot, díky nimž vyhrávali tisíce dolarů hraním blackjacku v nevadských kasinech. Ken Uston nebyl poslední, kdo na blackjacku zbohatl; v devadesátých letech se objevila další skupina hráčů, známá pod jménem „The MIT Blackjack Team“. Členové této skupiny vyhráli do roku 1997 milióny dolarů, než jim byl zakázán vstup do všech kasin poté, co byli chyceni při počítání karet (o této skupině byl v roce 2008 natočen film s názvem “21”).

Dnes je blackjack klasická hra rozšířená po celém světě. Vzrůstá i popularita internetového blackjacku, což otvírá cestu k této a jiným hrám miliónům hráčů po celé planetě. V současné době je blackjack nejpopulárnější a nejčastěji hranou stolní hrou v kasinech a jednou z nejoblíbenějších online her.